Domestikace kočky domácí

20. června 2007 v 20:27 | Vanilka |  [Ł]Obrázky
Nejstarší známé důkazy o soužití člověka a kočky pochází z období asi před 4 500 lety. K domestikaci došlo ve Starém Egyptě v údolí Nilu. Dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Na rozdíl od ostatních zvířat si kočka vybrala člověka a ne naopak. Člověk totiž přitahoval ke svým skladištím potravin myši a krysy a těmito hlodavci se kočky živí.
Kočka divoká evropská
socha bohyně Bastet

Předkové těchto koček pravděpodobně patřili k poddruhům divoké kočky, kočky plavé, kočky divoké evropské a kočky stepní. Tyto poddruhy se staly předchůdci dnešních plemen kočky domácí.

Starověk

Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni - Bastet. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího slunce, měsíce, plodnosti, štědrosti aj. Zobrazovali ji jako malou kočku se lví hlavou a později jako ženské tělo s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem.

Řekové a Římané pokládali kočku za zvláštní domácí zvíře, na lov myší upřednostňovali fretky. Později dostaly řecká bohyně Artemis, římská bohyně Diana a skandinávská bohyně Freya jistou podobu s kočkou.

Do Evropy se dostaly kočky obchodními cestami z Malé Asie. První doklady o kočkách nacházíme na řeckých vázách z 5. století př. n. l. O další rozšíření se postarali Féničané se svými obchodními loděmi.

Do Číny a Japonska se dostaly kočky z dnešní Indie. Kočky zde představovaly důležitou součást náboženských obřadů a v Číně měly za úkol ochraňovat zámotky bource morušového a chránit staré rukopisy v chrámech před potkany.

Středověk

Za vlády římského císaře Octaviana Augusta se dostaly kočky do Říma, kde se staly ozdobou salonů bohatých Římanů. Brzy však se dostaly i do nižších vrstev a římští legionáři si je brali na svá vojenská tažení na sever a tak se kočky dostaly i do Velké Británie. Do 10. století našeho letopočtu byly kočky považovány za hodné ochrany, za přinášející štěstí a v mnohých krajinách (Anglie, Skotsko) byl vydán zákaz jejich zabíjení včetně stanovení pokuty za zabití.

Kočka a čarodějnictví

Pohled na kočku se změnil s příchodem středověké inkvizice, kdy se vše, co předtím na nich lidé obdivovali (pružné pohyby, individualita a nezávislost) stalo podezřelým. Inkvizice vyhlásila kočku za posedlou zlými duchy, protože má v očích pekelný oheň, a za spojenkyni čarodějnic a ďábla. V té době začaly být kočky upalovány spolu s čarodějnicemi, černá kočka se stala symbolem ďábla a například papež Řehoř IX. vyhlásil, že černé kočky chovají pouze církevní odpadlíci a vyhlásil je za ďábelská stvoření.

Přesto se však zejména v chudých vrstvách, ale i mezi šlechtici a duchovenstvem nalezli milovníci koček.

Kočka v Novém světě

Přes pronásledování koček ve vrcholném středověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. Takto se postupně kočky dostaly do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.

Novověk

S nástupem novověku se situace koček znovu obrátila a v období baroka se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století se do Evropy dostaly první dlouhosrsté kočky z perské provincie Chorasán. Ze začátku byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle Ankary, dnešního hlavního města Turecka.

Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v Londýně v roce 1871. Objevilo se na ní i několik exemplářů siamské kočky, v té době poprvé dovezené do Evropy. V dnešní době existuje celá řada organizací chovatelů koček, z nichž v Evropě je nejznámější Mezinárodní felinologická federace FIFe.
 


Anketa

Klikni pls

Tadý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.